Slovenština. Jazyk sousedů i Evropské unie

Slovenština je jazykem našich východních sousedů a současně jedním z nejpoužívanějších cizích jazyků v České republice. Je nám blízká nejen historicky a teritoriálně, ale především z lingvistického hlediska. Připomeňme si proč.

Začneme trošku encyklopedicky. Slovenština je státním jazykem na Slovensku a od roku 2004 je jedním z třiadvaceti úředních jazyků Evropské unie. Aktuálně jí hovoří přibližně 7 milionů mluvčích: 4,5 milionu obyvatel Slovenska, přes milion emigrantů v USA, zhruba 300 tisíc obyvatel České republiky plus jazykové skupiny v různých částech světa. Patří k indoevropské jazykové rodině a zároveň do skupiny západoslovanských jazyků.

Z jazyka velkomoravského etnika

Slovenština se vyvinula přímo z praslovanštiny. Jazyk západních Slovanů, kteří se usídlili v oblasti dnešního Slovenska, se v 10. století vyčlenil z praslovanštiny a prošel dalším vývojem. Do období, které následovalo a trvalo až do 14. století, se datuje počátek tvorby slovenských dialektů. Nutno podotknout, že klíčovou roli v tomto procesu sehrálo začlenění území dnešního Slovenska do raně feudálního uherského státu.

Pak přišlo 15. století, doba, kdy se díky husitským výpravám, bratrským hnutím i studentům českých univerzit na Slovensku začala vedle latiny prosazovat čeština se slovakismy. Na čas dokonce převzala úlohu spisovného jazyka. V 16. a 17. století byla čeština jazykem slovenské liturgie a pro tamní písemnictví byla nepostradatelná ještě několik dalších staletí.

Rozkvět spisovné slovenštiny

Jak naznačuje kontext, coby svébytný jazyk se slovenština začala formovat poměrně pozdě, až ve 2. polovině 18. století, ve městech na západním a středním Slovensku, a to díky měšťanstvu a zdejším vzdělancům. Do té doby zde plnila úlohu spisovného jazyka čeština. Jen pro zajímavost: slovenští protestanti jí hovořili až do 40. let 19. století!

K vytvoření spisovné slovenštiny přispěli zejména slovenský římskokatolický kněz a jazykovědec Anton Bernolák a Ľudovít Štúr, kodifikátor současné spisovné slovenštiny. Bernolák vydal v roce 1790 „Slovenskou gramatiku“. O šest desítek let později, v roce 1846, vyšlo Štúrovo jazykovědné dílo „Nauka reči Slovenskej“, které taktéž obsahovalo základy nové gramatiky. Dá se říci, že s malými obměnami je Štúrova spisovná slovenština používána dodnes.

Chci teď hned zjistit
cenu překladu.

Českoslovenština jako pojítko s minulostí

Společně se vznikem Československé republiky vznikla českoslovenština, která byla úředním jazykem Československa od roku 1920 do roku 1948. V českých zemích českoslovenštinu představovala čeština, na Slovensku slovenština. Šlo o dvě formy, nebo chcete-li, dvě znění jednoho jazyka.

Ale zpět ke slovenštině. Do podoby, v níž je schopna plnit všechny funkce i potřeby společnosti, se rozvinula po 2. světové válce, kdy byla postupně popsána a kodifikována. Určitý milník v jejím novodobém vývoji představuje rok 1989, kdy se z jazyka postupně začaly vytrácet slova spjatá se socialistickým hospodářstvím a společenským zřízením a naopak do něj začaly pronikat anglicismy a internacionalismy.

Pod taktovkou jazykového zákona

Od roku 1996 platí na Slovensku zákon o státním jazyce. Je to zákon, který upravuje používání státního jazyka na veřejnosti a odlišuje jeho postavení od ostatních devíti jazyků, jimiž na Slovensku hovoří menšiny. Upravuje používání slovenštiny na úřadech, v médiích, ve školství, vědě, při poskytování informací spotřebitelům a v dalších oblastech života. Podle tohoto zákona, který už byl několikrát novelizován, například musejí být dvojjazyčné nápisy nejprve ve slovenštině a ten slovenský musí být vždy větším písmem než cizojazyčný. Nutno podotknout, že čeština má mezi těmito jazyky zvláštní postavení.

Slovenština z pohledu lingvistiky

Ke svému zápisu používá slovenština upravenou latinku. U hlásek, pro které v latinské abecedě chybí speciální znaky, si pomáhá diakritickými znaménky, například měkkost souhlásek vyznačuje háčkem, jejich délku čárkou.

Slovenština má dynamický přízvuk na první slabice slova, v jednoslabičných předložkových spojeních je přízvuk obvykle na předložce. Stejně jako v češtině.

V porovnání s češtinou nebo s ruštinou má jednodušší strukturu skloňovacích a časovacích pravidel. Slovenský jazyk má šest gramatických pádů, chybí jí 5. mluvnický pád, obvykle je totiž totožný s 1. pádem.

U podstatných a jmen rozlišuje tři rody: mužský, ženský a střední. Časování slovenština vyjadřuje třemi slovesnými časy: minulým, přítomným a budoucím. Kromě tří způsobů (oznamovacího, rozkazovacího a podmiňovacího) se u většiny slovenských sloves rozlišují dva vidy (dokonavý a nedokonavý).

Komentáře