20 let Českých překladů očima Lukáše Utíkala
Přestože datum našich kulatin – dvaceti let na trhu – oficiálně připadá na 4. února, celý měsíc u nás panuje slavnostní atmosféra.
Při příležitosti překročení významného milníku jsme si pro vás připravili rozhovor s každým z našich spolumajitelů. Ten s Vaškem Baláčkem jsme publikovali minulý týden, rozhovor s Lukášem Utíkalem na vás čeká právě teď.
Lukáši, jak se firma během své 20leté existence vyvíjela a co z její historie považujete za důležité?
Začínali jsme s Vaškem jako dva překladatelé v maličké kanceláři v Olomouci, dnes, po 20 letech existence, mají České překlady přes 20 zaměstnanců. Velkým milníkem na naší cestě bylo otevření pražské pobočky v roce 2008. Změnila se řada věcí – implementovali jsme CRM systém, začali jsme se aktivně věnovat obchodní činnosti, cílit na velké klienty, zapracovali jsme na propagaci… Naše podnikání se zbavilo „puncu regionálnosti“.
Těžištěm naší činnosti z pohledu realizace se stala pražská pobočka, kam se přesunul prakticky celý projektový management. V Olomouci, odkud pocházíme, máme nyní základnu pro obchodní a marketingovou činnost.
Co je dosud vaším největším úspěchem a co vám dalo nejvíc práce?
Za největší úspěch považuji, že se nám daří udržet stabilní pracovní tým. Někteří kolegové s námi jsou víc než deset let, což není samozřejmost a snad to i o něčem vypovídá. Rád bych si myslel, že to je i důsledkem toho, jaká je u nás atmosféra a jakou se snažíme budovat firemní kulturu.
Jaké to je podnikat společně jako dva spolumajitelé?
Několikrát jsem slyšel, že počet společníků má být vždy liché číslo a tři jsou moc… (smích). I já samozřejmě v okolí vidím případy, kdy se společné podnikání více osob úplně nepovedlo. Musím ale říct, že nám dvěma se těmi úskalími společného rozhodování zatím daří proplouvat. Není to tak, že bychom se vždycky na všem shodli, ale ani jeden z nás nemá nejspíš potřebu prosazovat vždycky svoje řešení jako správné. Většinou nastolíme téma, řekneme si každý svůj názor a po čase se k tomu tématu vrátíme a snažíme se jej posunout někam dál.
Na Vaškovi nejvíc oceňuju nadhled a schopnost vidět věci v širších souvislostech. Mně zase trochu chybí rozvaha, některé věci bych řešil víc emotivně… takže se vlastně asi dobře doplňujeme.
Jak byste charakterizoval společnost České překlady jedním slovem či větou?
Hned mě napadne kvalita a spolehlivost. To jsou, řekl bych, naše tradiční hodnoty. Poslední dobou si čím dál víc také všímám naší schopnosti vnímat individuální potřeby klientů a nabízet řešení šitá na míru. To je pro nás také typické.
Co vidíte jako největší výzvu v nadcházejících letech?
Velkým tématem zejména posledního roku je generativní umělá inteligence a její využití. To se samozřejmě dotýká i jazykových agentur. Snažíme se tohle téma nějak uchopit. Uvědomujeme si, že stejně jako dřív strojový překlad tak i AI budeme muset implementovat do svých procesů a nabídnout zákazníkovi atraktivní produkt za přijatelnou cenu. Děláme vše pro to, abychom nezůstali pozadu.
Myslíte si, že umělá inteligence může v budoucnu překladatele nahradit?
Pokud se bavíme o komerčních překladech, kterými se drtivá většina jazykových agentur jako my zabývá, tak se obávám, že už se tak stalo. V roce 2016 společnost Google představila neurální strojový překlad, který přinesl skokové zlepšení výstupu ze strojových překladačů, a ze všech nás překladatelů – aktivních uživatelů nástrojů s integrací strojového překladu – udělal prakticky přes noc korektory. Za překladatele v pravém slova smyslu se tak vlastně už nepovažuji. Že by ale umělá inteligence v dohledné době připravila o práci lingvisty jako takové, si nemyslím, jenom se změnila a ještě se bude měnit naše role.
Co plánujete s Českými překlady pro dalších 20 let na trhu? Jaké jsou vaše cíle?
Hlavní ambice je se v těchto turbulentních časech podnikatelsky neztratit a zvládnout se adaptovat na překotný rozvoj technologií a měnící se požadavky trhu. Následující rok dva nejspíš hodně napoví. Pevně věřím, že to České překlady zvládnou. Předpovídat budoucnost za deset nebo dvacet let si moc netroufám.
Co byste poradil začínajícím překladatelům?
Ať si dobře rozmyslí, jestli se opravdu chtějí věnovat překladu, nebo raději využijí svou znalost jazyka jinde. Práce komerčního překladatele je v zásadě monotónní a nudná. A jak se budou oborově specializovat, bude se v nich tento pocit ještě umocňovat.
Pokud se tak přesto rozhodnou a budou usilovat o spolupráci s jazykovou agenturou, ať jsou v komunikaci vstřícní a při práci pečliví. S výjimkou minoritních jazyků a úzce specializovaných oborů mají jazykové agentury přetlak dodavatelů, takže nezvedat telefon, nereagovat na písemnou komunikaci a odevzdávat překlady pozdě či s chybami rozvoji spolupráce příliš nenahrává.
Kdybyste se, Lukáši, mohl vrátit v čase a dát svému mladšímu já jednu byznysovou radu, jaká by to byla?
Když se dívám, kde jsme, asi jsme to úplně špatně nedělali. Na druhou stranu ne všechno se povedlo. Například naše myšlenka poskytování komplexních jazykových služeb nás naopak spíš brzdila – v Olomouci jsme se dlouho snažili působit také jako jazyková škola, ale zpětně to hodnotím spíše jako období stagnace nebo přežívání. Nechtěli jsme si přiznat, že výuka je pro nás okrajová činnost, která nás ani moc nebaví, ani ji moc neumíme. Z toho mi vychází, že pokud se něčemu nevěnujete opravdu naplno, tak v tom těžko můžete uspět.
V překladech jsme se zase několik let snažili etablovat jako dodavatel pro velké zahraniční jazykové agentury (LSP), ale tato naše snaha dlouhodobě nikam nevedla. Ukázalo se, že náš způsob práce a základní principy, které ctíme, jsou s představami globálních hráčů na trhu neslučitelné. Jejich nízká očekávání ohledně kvality, nezájem cokoliv řešit nad rámec zavedených procesů a hlavně obrovská administrativní zátěž u každé, byť sebemenší zakázky, pro nás byly velkým vystřízlivěním. Naše očekávání, že budeme blíž epicentru globálního dění v oboru, se také nenaplnilo. Takže rada číslo dvě by byla zbytečně nelpět na něčem, co evidentně nefunguje.
Jak vypadá váš typický pracovní den?
Teď už dobře (smích). Byly doby, kdy jsem překlady u počítače trávil deset hodin denně, často večery a víkendy. Přestože stále aktivně překládám, můj pracovní týden, měřeno počtem odpracovaných hodin, je určitě kratší, než býval. Má každodenní pracovní náplň je pestřejší i díky tomu, že se kromě práce překladatele věnuji i jiným činnostem souvisejícím s chodem firmy. Jako soudní tlumočník občas také tlumočím u některého z orgánů veřejné moci. A v neposlední řadě se věnuji práci v samosprávě v místě bydliště.
Díky moc za rozhovor!
